Jazyky mě (ne)baví ...ale potřebuji je

01.03.2020

„Se mnou to budete mít těžký, slečno, já jsem na jazyky úplný poleno.“
„Já k Vám vlastně chodím jenom proto, že to po mě chtěj v práci.“
„Mě jazyky ve škole nikdy nešly. Měl jsem špatný známky a učil jsem se jen na testy, abych prolez.“
„Když já se hrozně bojim, že to pokonim, že to řeknu blbě.“

…

A tak bych mohla pokračovat dál. Co student, to jiný příběh, ale téměř všichni jsou na tom podobně. Cizí jazyk se z nějakého důvodu potřebují učit, někdy i musí, ale vlastně je to učení úplně nenaplňuje. Často je to zaměstnání nebo studium, co daného člověka ke studiu vede. Jenže studenty cizích jazyků spojuje ještě jedna vlastnost, respektive pocit.

Je to strach.

Strach na tisíc různých způsobů. Strach, že udělám chybu. Strach, že moje úroveň zaměstnavateli nebude stačit. Strach, že nenapíšu test. Strach, že si zkazím známku. Strach, že řeknu nějakou blbost a úplně se ztrapním. Strach, že mi nebude nikdo rozumět (v kompletně cizojazyčném prostředí například). Strach, že se bude učitel zlobit. Strach, že si vysloužím nějakou posměšnou nálepku.

A tak studium jazyků nějak zvládneme, když už to tedy po nás chtějí a spokojíme se s tím, že jsme na jazyky dubová palice a nikdy nám to nepůjde. Hlavně ať už je to za námi a máme pokoj.

Podívejme se na ty rozličné strachy teď trochu jinak.

Co se stane, když zkazíte test? Nic. Prostě jste ho zkazili. Můžete se zkusit domluvit s lektorem, jestli byste mohli mít ještě jednu šanci a test napsat znovu.
Co se stane, když Vaše úroveň nebude zaměstnavateli stačit? Nic. Můžete se s ním zkusit domluvit, že byste v učení ještě vytrvali a zkusili svoji úroveň o něco vytáhnout.
Co se stane, když se ztrapníte? Vůbec nic. Bude to prostě jen trapná chvíle, která brzy pomine. Budete mít o historku navíc a příště už budete vědět svoje (budete například vědět, že Poland neznamená Polsko, ale doslova země zadků, tedy pokud se jedná o němčinu)

Každá chyba má své řešení.

Dostávám se tím k velmi důležitému tématu. Práce s chybou. Za chyby se musí platit, říká se. Já bych spíš řekla, že každý má nárok dělat chyby. Nebo že s chybou se dá pracovat. A každý by měl mít příležitost se z chyby poučit. Chyba totiž může být docela kamarádka. Vede nás na správnou cestu. Jen je potřeba dodržet pár věcí, aby byla práce s chybou efektivní. Vraťme se teď na okamžik k bodům uvedeným výše:

Co se stane, když zkazíte test? Nic. Prostě jste ho zkazili. Můžete se zkusit domluvit s lektorem, jestli byste mohli mít ještě jednu šanci napsat test znovu.
Pokud Vám záleží na testu i na důvěře samotného učitele, je třeba domluvu dodržet, Když Vám tedy vyjde vstříc, je potřeba se zaměřit na náležitosti, které jste v testu nezvládli.
Co se stane, když Vaše úroveň nebude zaměstnavateli stačit? Nic. Můžete se s ním zkusit domluvit, že byste v učení ještě vytrvali a zkusili svoji úroveň o něco vytáhnout.
Opět je potřeba domluvu dodržet. Můžete navrhnout časový horizont, během kterého na jazyku zapracujete. Například, že budete ještě jedno pololetí chodit na kurz a na jeho konci se přihlásíte ke zkoušce.
Co se stane, když se ztrapníte? Vůbec nic. Bude to prostě jen trapná chvíle. Budete mít o historku navíc a příště už budete vědět svoje (budete například vědět, že Poland neznamená Polsko, ale doslova země zadků, tedy pokud se jedná o němčinu)
A to jako fakt. Das Polen – Polsko, der Po – zadek + das Land – země = země zadků. :)

Vidíte? Nic se nestalo. Svět se nezbořil. A navíc, každá chyba má řešení, v ještě lepším případě nám otevírá další dveře, které ukrývají něco nového, případně nám nabízí pružně zareagovat na vzniklou situaci. Chyba patří k životu. Takže není třeba mít strach.

Co kdybych Vám teď řekla, že cizí jazyk se může naučit úplně každý?
Nabízím Vám teď pár tipů, jak si na ty jazyky posvítit z trochu jiného úhlu.

Zaměřte se na sebe
Všechny výše uvedené důvody, proč se učíme cizí jazyk, v sobě skrývaly vnější motivaci. Učím se jazyk kvůli druhým, to znamená kvůli práci, abych se zalíbil šéfovi, aby si na mě učitel nezasedl. Ale počkat! Zastavte se na chvíli. Kde jste vy? Proč se ten jazyk učíte vy? Co studium cizího jazyka přinese vám? O co budete bohatší, když se budete cizí jazyk učit? Co konkrétně vám cizí jazyk přinese a co vám umožní?
Zaměřte se na radost
Koukáte rádi na filmy? Rádi sledujete seriály? Máte rádi hudbu? Rádi posloucháte nebo čtete zprávy? Zajímáte se o přírodu, o módu, cvičení? Rádi vaříte? To všechno můžete dělat a učit se při tom cizí jazyk.
- Cizojazyčné filmy se dají sledovat třeba na HBOGO nebo na Netflixu. Můžete si zapnout cizojazyčné titulky a text si při sledování číst.
- Když mi bylo dvanáct, začala jsem poslouchat Pink Floyd. Ségra mi tehdy v knihovně půjčila album The Division Bell, kde booklet obsahoval veškeré texty k písním. A já jak maniak poslouchala a poslouchala, opakovala slova, hledala je ve slovníku a překládala si písně. Byla to obrovská vášeň. Naučila jsem se tím mnoho nových anglických slovíček.
- Upřímně chápu, že sledování zpráv mezi jednání o příměří mezi Lybií a Ruskem nemusí být úplně záživné, natož v cizím jazyce. Ale existuje velké množství pomalu čtených zpráv v cizím jazyce i s transkriptem (přepisem), takže můžete při poslechu sledovat i text. Je to o něco snazší.
- Čas od času sáhnu po aplikaci Marmiton. Je to aplikace o vaření s tipy na originální francouzská jídla. I vaření může být jeden ze způsobů, jak se učit jazyk. Nebo jakýkoliv jiný koníček. Vždyť internetem a chytrým telefonem jsou informace na dosah. Jen dejte pozor, abyste se opravdu zaměřili na jazyk, abyste byli soustředění.
Stanovte si svou úroveň Zamyslete se, jaká úroveň je pro vás příjemná. Nikdo po vás přece nechce, abyste se stali rodilými mluvčími. Ani váš učitel (pokud je to rodilý Čech) se cizí jazyk musel naučit a nezná ani zdaleka všechno. Není možné znát všechno. Tak to prostě je. Učíte se jazyk, abyste se domluvili na dovolené? Učíte se jazyk, abyste mohli v práci komunikovat se zahraničními partnery? Učíte se jazyk, abyste rozuměli své nové přítelkyni? Nebo vás to prostě jen láká a chcete se naučit jazyk, protože se vám moc líbí? Každý potřebujeme jinou úroveň a pro každého je zvládnutelná jiná úroveň. Hledejte sami v sobě, kde je jen a pouze vaše hranice.
Přijměte strach Zní to šíleně, co? Ale pomáhá to. Fakt! V momentě, kdy přijmete, že máte strach, nebude vás to tolik paralyzovat. Prostě máte strach a hotovo. Všichni procházíme někdy v životě temným údolím a všichni máme nárok chybovat, to jsme už říkali. Strach nám ukazuje naše slabé stránky. Místa, která ještě můžeme pohladit, vymazlit, vymalovat, naplnit. Vězte, že jsme všichni na cestě a k cestě strach (a chyby) patří. Pravěkého člověka strach chránil před nebezpečím, dnes reagujeme podobně. Buďme proto strachu vděční, že nás svým způsobem chrání a ukazuje nám, co ještě můžeme překonat.

Co dělá radost mě?

Mám to štěstí, že jsem patřila k těm studentům, kterým šly jazyky od ruky. Nejsem sice polyglot a každý z mých jazyků si vzal svou daň v podobě spousty práce, energie a času. Nicméně také jsem se dlouhá léta drtila slovíčka, nepravidelná slovesa, nepravidelná podstatná jména, nejrůznější slovní obraty a tak podobně. Až teď, když už mám dávno po studiích a mám svobodu vést se sama, si můžu dovolit mít z učení opravdovou radost. Mým velkým přáním například je naučit se dobře francouzsky. Každý týden se francouzštině aspoň trochu věnuju. Co je to aspoň trochu? Ideál je 20 minut denně, což nedávám. Ale 20 minut týdně už je lepší. A tak si pokaždé vyberu jednu oblast, která mě zajímá. Zprávy, opakování slovíček, časování sloves, sleduju Mikulášovy patálie, atd. Jde o to, by mě ta daná oblast lákala a zajímala. S němčinou a angličtinou je to podobné. Vybírám si, co by mě nejvíc bavilo a zajímalo.

Tak vám moc přeju, ať vám jazyky taky dělají radost a kéž se s nimi dostanete přesně tam, kam vás chtějí dovést.